Zločin v Posázavském Pacifiku

hudební retrokomedie živě provázena originálními písněmi toužení a dálek z první republiky
Zločin v Posázavském Pacifiku
námět: Martin Vačkář
scénář: Martin Vačkář, Ondřej Havelka
hudební dramaturgie : Ondřej Havelka
režie: Ondřej Havelka
hudební nastudování: Jakub Šafr
scéna: Martin Černý
kostýmy: Jaroslava Pecharová
Délka představení: 150 min (včetně přestávky)

ZDE - Fotogalerie Zločin v Posázavském Pacifiku

Zločin v Posázavském Pacifiku - fotografie 5 Zločin v Posázavském Pacifiku - fotografie 6 Zločin v Posázavském Pacifiku - fotografie 7 Zločin v Posázavském Pacifiku - fotografie 8

foto z představení

foto z představní - fotografie 3 foto z představní - fotografie 4 foto z představní - fotografie 5 foto z představní - fotografie 6

HRAJÍ A ZPÍVAJÍ:

Luiza - Rozálie Havelková

Willy - Vojtěch Havelka

Tim - Petr Halíček

Ema, Mary, Dita, Lory - Jaroslava Kretschmerová / Anna Polívková

Klepač - Bohumil KleplOta Jirák

Dědeček, Průvodčí - Petr Bucháček

Old Banjo, Číšník - Miroslav Babuský

Kovář, Topič, Topičová, Kapitán - Martin Zbrožek

Muzikant, Ingriš - Jakub Šafr

POZOR! PRAŽSKÁ DERNIÉRA 1. PROSINCE 2015!!

Úchvatný příběh o tom, kterak vyzývavě mladá slečna Luiza, dcera továrníka, skrze četná nebezpečenství až na vltavském parníku svého bujarého a rozjásaného štěstí dojde.

Budeme trnouti a o sličnou hrdinku se obávati na pikovické dráze železniční, v opuštěném srubu osady Ontário, v obávaných peřejích řeky Sázavy i v neprostupných lesích plných divé zvěře. Poblíž je však neohrožený jinoch, ošlehaný větry oceánů, s vždy dobře nabroušeným tomahawkem v ruce...

Osvědčená autorská dvojice režisér Ondřej Havelka a scénárista Martin Vačkář, která spolu vytvořila řadu úspěšných inscenací (mj. Má férová Josefína, Muži v ofsajdu, Saturnin) se ve své nové hudební retrokomedii zabývá módním fenoménem třicátých let – světem trampingu. Jde o střet svobodymilovných trampů s pražskou smetánkou. Zatímco zlatá mládež se potácí ve stinných údolích továrnického života, smetánku slíznou milovníci posázavských roklí. Nebo naopak...?
Komedie Zločin v Posázavském Pacifiku je společnou inscenací Divadla Kalich a Městského divadla Mladá Boleslav.

„Žánr hudební komedie jsme v Divadle Kalich divákům nabídli už v podobě inscenace Je úchvatná, která se drží na repertoáru od roku 2007, a po úspěchu nedávno premiérované původní hry Láska naruby máme s tímto žánrem další plány. Nejen z toho důvodu, že má v českém divadle velkou tradici, ale i proto, že v sobě kloubí hudbu a humor, které tvoří osu repertoáru Divadla Kalich. Retrokomedie Zločin v Posázavském Pacifiku nás v této snaze posouvá o pořádný kus dál,“ říká ředitel Divadla Kalich a producent Michal Kocourek.

3 otázky pro Ondřeje Havelku

Autorem námětu vaší nové hry je Martin Vačkář. Musel vás o zvoleném tématu zlatých časů českého trampingu dlouze přesvědčovat, nebo máte k trampingu sám vztah?

Bylo to trochu jinak. Jednou jsme se vraceli z jedné reprízy naší inscenace Mužů v offsidu v mladoboleslavském divadle velmi potěšeni, jak to představení pořád hezky šlape, a takto načechráni jsme si říkali, že bychom na to měli nějak navázat. A protože jsme se opět chtěli vrátit k naší milované první republice,  přemýšleli jsme, který žánr populární hudby té doby by měl tentokrát dominovat. Třeba v „Mužích“ to byl žižkovský pouliční folklór a pokleslé operetky, v Saturninovi taneční swing. Tehdy jsem dostal nápad, že bychom mohli zkusit žánr, který jsem dosud příliš neprobádal, to jest české trampské a kovbojské písně dvacátých a třicátých let. Tak jsme začali hledat námět, ale moc se toho nedělo. Po nějakém čase jsme to s Martinem Vačkářem zase probírali a já jsem plácnul: „Co kdyby se to jmenovalo Zločin v Posázavském Pacifiku, to by mohlo táhnout, zkus k tomu vymyslet nějaký děj.“ A stalo se. Čili hudební žánr určil téma, já osobně jsem k trampingu velmi zdrženlivý. Klepat kosu ve spacáku a ještě k tomu jej sdílet s mravenci, to není nic pro mě.

Jak jste postupoval při výběru písniček do představení?

Nejdřív vyslovím asi dosti drsné doznání, ale já vlastně české country a takový ten současný trampský folk vůbec nemám rád. Nicméně prvorepublikové trampské a kovbojské písničky jsou jiné, krásně naivní, dobový kolorit textů je půvabný, hudebně jsou často ovlivněné swingem. Hudební dramaturgie je moje oblíbená činnost. Hledám takové věci, které, ačkoli byly napsány pro jiné příležitosti, mohly by svými tématy zapadnout do našeho příběhu, rozvíjet jednotlivé situace nebo přinášet nějakou metaforu. Zdůrazňuji, že vše jsou původní dobové skladby. Opět mně velmi pomohl sběratel pan Gabriel Gössel, který shromáždil snad vše, co bylo u nás mezi válkami vydáno na gramofonových deskách. Opět jsem u něj vyslechl veliké množství původních nahrávek různých trampských paret a znovu se ubezpečil o tom, co platí ve všech žánrech populární hudby jakékoli doby – pouze možná deset procent produkce jsou písně kvalitní, napadnuté, zbytek je balast. Ale ještě zpátky k Pacifiku – od začátku jsem věděl, že tam budou dva zásadní kousky, které miluju: Jedu nocí se svým koněm sám Jiřího Traxlera a Jednou snad se všechno změní Emana Fialy.

Jak byste přiblížil tvůrčí proces při autorské spolupráci s Martinem Vačkářem?

Tentokrát je Martin autorem základního syžetu, takže mi na začátku přinesl jakousi bodovou kostru příběhu a tři úvodní obrazy, které ovšem byly tak rozměrné, že by vydaly na půl představení. Tak jsme se začali scházet, syžet zjednodušovali, zdivadelňovali, pak Martin psal a já mu to upravoval, někdy jen lehce, někdy zásadně. Ale stejně nejvíc práce na celkovém tvaru jsme udělali při společných setkáních. Koncem roku byla hotová první verze, ale byla pořád strašlivě dlouhá. Tak jsme se do toho během vánočních prázdnin pořádně obuli a začátkem roku vznikla verze č. 2, s kterou jsme de facto vstoupili do zkoušení. Ovšem během zkoušek se text opět proměňuje, krátíme, přepisujeme. Martinovy dialogy mám hrozně rád, ale divadlo je především akce.

 

Z ohlasů v tisku

Milan Tesař v Reflexu napsal:

Ve Zločinu v Posázavském Pacifiku pospojoval Martin Vačkář staré trampské písně v jednoduchou romanci, kterou do výtečných situačních gagů rozložil Ondřej Havelka. Jejich rychlá kadence ohromí pouze ty, kteří neviděli dejme tomu Nagano anebo brněnskou Prodanou nevěstu. Muzikanti pod vedením houslisty Martina Zbrožka přestupují z činohry ke svým nástrojům stejně suverénně jako herci (zejména Bob Klepl si k postavě prvorepublikového filmakera našel doslova vášnivý vztah) k režisérem zvolené míře stylizace. Takovému divadlu se smí říkat dobrý bulvárek, prýští z něj radost, kterou ocením já i starší, evidentně přespolní paní, co se tak smála, až málem spadla z balkónu.

Vojtěch Varyš v Týdnu svou recenzi nazval Ondřej Havelka to umí i s trampy:

"Zločin v Posázavském pacifiku kombinuje dva vděčné světy – s lehkou nadsázkou zobrazuje dřevní trampy i rodící se filmový průmysl. Na jednoduchý milostný příběh je navěšená celá série gagů, slovních hříček a situačního humoru za živého doprovodu dobových šlágrů. Tvůrci dokázali každou scénku vybavit množstvím detailů a do nejmenších podrobností dotažených fórků. Od propracovaného obrazu trampského světa přes nejjemnější narážky na dobové (třeba i sociální a politické) poměry se inscenace dostává i k čistě situačnímu nespoutanému humoru. Téměř tříhodinová podívaná drží přitom po celou dobu solidní tempo a rytmus se ani jednou nezadrhne: zajisté i díky výtečným hercům... Sehraný boleslavský soubor, z něhož osloví především Petra Nakládalová a Petr Halíček jako ústřední milostná dvojice, ale i představitelé mnoha drobnějších rolí (a oddaní muzikantt) Petr Bucháček a Miroslav Babuský, doplňují hostující Bob Klepl a Jaroslava Kretschmerová nebo Anna Polívková v rolích filmového režiséra Klepače a jeho milé Mary. Neúnavný Havelkův maskot Martin Zbrožek, který dokázal v Saturninovi být i tenisovým míčkem, si v Pacifiku kromě hraní na housle a mnoha skopičin dopřál i dvojroli rozhádaných manželů. Ansámbl doplňují režisérovy děti – Rozálie Havelková jako "holka s harmonikou" výborně zpívá; Vojtěch Havelka coby továrníkův syn sice neuspěje v milostném zápase, o to lépe se mu ale daří v jevištní kapele. Zločin v Posázavském Pacifiku je výborně vymyšlená a skvěle secvičená vkusná zábava."

Zuzana Drtilová v Mladé frontě DNES mj. napsala:

"Naivní zápletka inscenace - bohatá a tak trochu rozmazlená slečna Luiza chce dokázat dědečkovi, že se o sebe zvládne postarat, proto odjede žít do srubu, kde potká muže svých snů - je totiž díky stylizaci, jež svou atmosférou připomíná filmy pro pamětníky, nosná a rozhodně vtipná... Funguje tu také přepjaté herectví jako vystřižené z Fričovy Pytlákovy schovanky (zvlášť u Vojtěcha Havelky). Příjemně sentimentální atmosféru navíc podporují živé písně Jiřího Traxlera a Emana Fialy a jsou vlastně i pro toho, kdo hry se zpěvy moc nemusí, celkem příjemné..."

Radmila Hrdinová publikovala v Právu:

"Nová retrokomedie okouzlí jak milovníky trampingu, tak i filmů pro pamětníky, ale především populární hudby meziválečné éry... Ondřej Havelka se zhostil na výbornou nejen hudební dramaturgie, ale i režie inscenace, v níž jistě za přispění souboru rozehrál s laskavým nadhledem, hravostí a vtipem dynamický sled situací s řadou nápaditých gagů... Diváky zasahují stále nové nápady, s nimiž režisér pracuje v průběhu inscenace a dovádí je do pointy, což v dnešním divadle rozhodně není běžnou kvalitou.

A především je tu skvělá plejáda hereckých výkonů mladoboleslavských či hostujících herců, z nichž většina si vychutnává i několik rolí (Martin Zbrožek dokonce schizofrenně trampské manžele!). Půvabem září Luiza Petry Nakládalové, neodolatelný je češtinu komolící Amerikán Tim Petra Halíčka, komediální talent eruptivně rozehrává Bob Klepl v režisérovi Klepačovi, pěveckou i hereckou hvězdou večera je Jaroslava Kretschmerová v řadě skvělých kreací, příjemně omrzelý je zbohatlík Willy Adler Vojtěcha Havelky a diváky si zcela získala i čtrnáctiletá režisérova dcera Rozálie Havelková. Inscenace Pacifik štědře rozdává chytrou zábavu v příjemném retrobalení."

Návštěvní kniha

Sedlák Roman (22.02.2016)

Viděl jsem před měsícem představení Zločin v Posázavském Pacifiku v podání DS Krakonoš Vysoké nad Jizerou v Ústí nad Orlicí a náhodou hned 2 dny na to původní představení divadla Kalich ve Vysokém Mýtě. První půlhodinu jsem byl u originálu trochu zaskočen, ale v druhé půlce už jsem si to také užíval. No každé provedení má něco do sebe :-) Kdo neviděl podání DS Krakonoš, tak určitě doporučuji. Jinak děkuji tvůrcům za milé zážitky !!

souhradová daniela (11.01.2015)

Dobrý večer,dnes jsme byli s přítelem v Chebském divadle na představení Zločin v Posázavském Pacifiku.Chtěla bych poděkovat účinkujícím za skvělé výkony.Mockrát všem děkuji za skvělý zážitek


Zpět

Anketa

Návštěva muzikálu SRDCOVÝ KRÁL mě láká z tohoto důvodu:

Mám rád písně, které zpíval Elvis Presley.
 (23 %) 114
Muzikály Divadla Kalich jsou pro mne vždy zárukou kvality.
 (32 %) 157
Těším se na nové tváře v hereckém obsazení.
 (6 %) 29
Dávám přednost zahraničním muzikálům.
 (39 %) 193
Celkem hlasovalo: 493

Copyright © 2012 Divadlo Kalich. Všechna práva vyhrazena.

Instagram
Powered by Picabo Webadmin 2010.