Chvála bláznovství

Elling a Kjell Bjarne jsou regulérní cvoci. Navíc cvoci, kteří na první pohled nejsou zrovna k pomilování. Ani jeden z nich nemá žádné nadpřirozené schopnosti, které by mohly obohatit nic netušící lidstvo. Prostě zcela nepřikrášlení, obyčejní cvoci, kteří by mohli jít pěkně na nervy. A panu Franku Aslimu z magistrátu města Oslo, spořádanému, kvalifikovanému a zcela normálnímu člověku, taky na nervy jdou. Jak by ne. Ellingovo a Kjellovo ztotožňování se s Frankovou představou „všedního dne" je tak bizarní, jak jen je možné si představit, jeho dobré, profesionální úmysly se v jejich rukou proměňují v ohňostroj nesmyslů. A ještě ke všemu se mu ti dva cvoci dostávají pod kůži. Jemu, divákům, čtenářům knih Ingvara Ambjornsena, který už o Ellingovi napsal čtyři nesmírně úspěšné knihy. Na konci cesty se nabízí otázka, kdo je tu vlastně blázen.

Slovo překladatele

Z undergroundu na výsluní

Autor literární předlohy Ingvar Ambjornsen (nar.1956 v Oslo) zaujímá v norském literárním světě zvláštní místo. V poněkud provinční atmosféře hlavního města jeho nekonvenční a do značné míry autobiografická tvorba způsobila šok. Jednoznačný úspěch mu - i u oficiální kritiky - přinesl román Bílí negři (1986) z prostředí narkomanů, rockerů a sociálních ztroskotanců, ovšem tentokrát oproti drsně laděným prvotinám vyprávěný poněkud uhlazenějším jazykem a s humorem. Rázem se stal tím, čemu se dnes říká kultovní román. Svůj nezaměnitelný rukopis si autor uchovává dodnes (s oblibou používá autentický slang, sympatizuje s lidmi na dně, se slabými a opovrhovanými), ale žánrově (dnes píše i detektivky) a tematicky se vydává i na jiná sociální území, například mezi chovance psychiatrické kliniky. Právě prostým duším, nebo spíše „jiným" duším, jejichž vnímání světa se vymyká běžné společenské představě, věnuje pozornost v románové trilogii o Ellingovi, jehož dramatizací je divadelní hra Elling a Kjell Bjarne.

Společné téma: ženy

Trilogie vycházela pod tituly Výhled do ráje, Ptačí tanec a Pokrevní bratři mezi lety 1993 až 1996. V roce 1999 připojil ještě jedno neplánované volné pokračování Miluj mě zítra. Elling, nadprůměrně inteligentní mladý muž s básnickými sklony, je hospitalizován na psychiatrické klinice s diagnózou autismu, paranoie a sociální fobie. Je mu něco přes třicet let a matka, která nedávno zemřela, v něm jeho choroby odmítala rozpoznat, spíše je posilovala. Elling ve čtenáři budí smích, ale autor je s pacientem natolik solidární, že se v žádném případě nesmějeme na Ellingův účet. Spolupacient Kjell Bjarne je Ellingův pravý opak, hromotlucký instalatér s poněkud nižší duševní kapacitou. Jeden zájem je však spojuje: ženy. Elling si vymýšlí fantastické příhody, jaké se svými kráskami prožil, Kjell Bjarne je s nadšením poslouchá, a to i poté, co se dozví, že jsou všechny vymyšlené. Oba přátelé se po propuštění z ústavu pokoušejí za pomoci sociálního pracovníka vést samostatný život.

Autor dramatizace

Autor dramatizace Axel Hellstenius (nar. 1969) působí na filmové škole v Lillehammeru. Napsal řadu filmových scénářů, mimo jiné i k filmu Elling, nominovanému na Oscara.