Aktuality

06.09.2010

Robin Hood? Nadšení diváci i kritici!

DENÍK

Robin Hood má švih a spád

Divadlo Kalich uvedlo v premiéře muzikál Gabriely Osvaldové a Ondřeje Soukupa

Praha – Kolem muzikálu Robin Hood z dílny zkušeného tvůrčího tandemu Gabriela Osvaldová a Ondřej Soukup bylo rušno od chvíle, co se rozhodli pro jeho inscenování v pražském Divadle Kalich. Jeho producent Michal Kocourek totiž chytře spojil síly s televizí Prima, která pak celé jaro hledala s pomocí svých diváků představitele hlavních rolí Robina a Mariany prostřednictvím castingové show Cesta ke slávě. Vzbudit zájem veřejnosti o příběh legendárního zbojníka ze Sherwoodu, který zaujal už několik filmařů (naposled nedávno Ridleyho Scotta), se tedy povedlo.

Zvědavost, jak vyzní „na divadle“, proto taky přilákala na dvě premiéry (1. a 2. září) do Kalichu mnohé známé tváře. Zatímco tu první navštívil i Karel Gott, tu druhou – obsazenou právě účastníky zmíněné televizní show – si nenechali například ujít pánové ze slovenské skupiny Elán. A evidentně se dobře bavili. „Na muzikály obecně moc nechodím, na tento jsem se ale nechal přemluvit. A vůbec toho nelituju, moc se mi líbil. Myslím, že takto se mají muzikály dělat,“ pěl chválu na tvůrce Michal Horáček.

Menhiry, skřeti...

Inscenace režiséra Jána Ďurovčíka má nápad, švih a spád, pořád se v ní „něco děje“ – ať už se lítě bojuje na padajících kládách, svižně tancuje, nostalgicky promenáduje mezi menhiry nebo se hemží umrlci a věčně se hádajícími skřety: Hluchým a Slepým. Dokáže zaujmout od samotného začátku, kdy se na jevišti zjeví mrštný, bojová umění předvádějící a šišlající Asiat (Jan Karásek a Bedřich Lévi) coby Robinův věrný druh. Sám Robin, zkušený válečník, vedle něj působí patřičně mužně a rozhodně. Zaujme jak v podání výtečného Václava Noida Bárty, který je pro roli předurčen nejen svojí fyziognomií, ale i uzemňujícím hlasem, tak vítěze castingové show Jana Kříže, který v Robinovi rozehrává i „jemnější struny“ jeho naturelu. Coby Lady Mariana se skví Lucia Šoralová, Martina Bártová (taktéž vítězka show Cesta ke slávě) oproti ní postrádá zejména činoherní zkušenost. Radost pohledět je i na Leonu Machálkovou (alternace Radka Pavlovčinová) coby Čarodějnici, z níž se v gradujícím finále podpořeném výhružnou písní Pomsta bude sladká vyklube matinka proradného Šerifa z Nottinghamu, kterého hraje Martin Pošta (je živější než Kamil Střihavka).

Ironie a „odvaz“

Hudba s keltskými motivy Ondřeje Soukupa má v sobě nejen dramatickou sílu a jednotlivé situace umně propojuje, zároveň ale nabízí i tři čtyři potenciální hity. Gabriela Osvaldová je vybavila romantickými (například píseň Ten javor), ale i – jak už je jí vlastní – ironickými a „odvázanými“ texty. „Jste prostě zhulená, podlamují se kolena…. Teď odnesu vás na lože, leč vaše tělo právě není úplně vhodné ku plození, řeknu to, budu decentní, potomky nechci dementní…“ – pěje své milé Marianě, která právě vypila čarovný nápoj lásky, Šerif z Nottinghamu. A diváci nešetří nadšeným pískotem…

Gabriela Kováříková

 

INSTINKT

Rocker Robin Hood

I pro zarytého ignoranta české muzikálové tvorby je Robin Hood v divadle Kalich jedno velké potěšení. Je hravý, je vtipný, šokující, plný energie. Či přímo synergie.

Když zatne Robin Hood neboli Václav Noid Bárta pěst, je to vidět i z poslední řady balkonu. On ji skutečně zaťal. Když křepčí děsivá čarodějnice Leona Machálková, sípe to taky u každého ucha v hledišti. Premiérové představení bylo minulou středu skutečně nadupané nadšením, které kdyby hercům vydrželo při každém dalším opakování, bude o čem mluvit! I tak je.

Tradiční hrdinský epos, kterak zbojník bohatým bral a chudým dával, mohl v klasickém zpracování vhánět dojetím slzy do očí a topořit strachem chlupy po těle. To by se ovšem nesměla látky dotknout Gábina Osvaldová. Vždy, když se chýlilo k patosu, zadupala ho svým textem pod divadelní prkna. Čím jiným než vtipem. Někdy pořádně rozverným. Třeba když Marianna, milenka Robina, polkne nápoj lásky, aby ji získal šerif z Nottinghamu (Kamil Střihavka), a on zoufale pěje: „Jste prostě trošku zhulená... / Podlamují se kolena? / A svěrač správně nesvírá / Služka tu ráno vytírá / A anžto, tak a protože/ teď odnesu vás na lože. / Leč vaše tělo právě není / úplně vhodné ku plození. / Řeknu to – budu decentní / potomky nechci dementní.“ Tipec patosu textařka zatíná i ve chvíli – jak dojemné –, kdy mají ti dva svatbu a popletený oddávající se zapomene zeptat, berou-li se ti dva dobrovolně. Děje se tak uprostřed dramatického lesa, kde se stromy stávají ložem, lavičkou, lávkou nad obecenstvem... Scéna je to celkem banální, i když velmi tvárná, posazená na točně, nicméně magii jí nasazuje brilantní osvětlení, které z lesa vykouzlí hřbitov, chrám, cokoli.

Hudba Ondřeje Soukupa, otlučeného několika muzikály, našla inspiraci v keltské muzice a její zvuk roztančí několikrát ansábl celého představení. Je to líbivé, dynamické a zvučné. Někdy snad příliš. Do malého divadla Kalich se nevejde živá kapela, a tak hudba zní ryčně z každého kouta sálu, až má divák pocit multikinového dolby surroundu. Brzy si zvykne.

Stejně tak si zvykne a přivítá dva lesní skřety, jednoho nahluchlého a druhého poloslepého. Motají se představením zdánlivě neorganicky, aby se překlenul čas na změnu scény anebo aby se znovu shodila případná patetická chvíle. Vtipkují, blbnou, poskakují, tahají si z uší šišky...

Rockerský drajv dává muzikálu hudba, text, choreografie... kdeco. Jeho ztělesněním na jevišti je Noid Bárta. Nečekaně a skutečně dobrý.

Marcela Pecháčková

 

TÝDEN

Překvapení ze Sherwoodu

Muzikálový příběh zbojníka Robina Hooda měl být další v řadě těch, které se mohou chlubit jen návštěvností, podpořenou vesnickými "zájezdy za kulturou". O to více překvapí.

Muzikálový žánr s sebou nese nemalý paradox. Na jedné straně nabízí oddechovou formu divadla, kde nikdo neočekává hluboké myšlenky a zábavnost je alfou i omegou, na straně druhé jsou vysoké náklady a ještě vyšší nároky na schopnosti zúčastněných. Není pak divu, že v Česku, kde se všeho nedostává, producenti nemohou spoléhat na taneční čísla ani na písně, a tak sázejí na populární tváře a jejich schopnostem vše přizpůsobují. Výsledkem je, že má muzikál u nás pověst toho nejpokleslejšího, co se na jevištích objevuje.

Robin Hood v pražském Divadle Kalich se to pokusil zlomit. Nejenže prostřednictvím televizní soutěže objevil hned několik výrazných nových talentů, ale i v dalším obsazení dal přednost schopnostem před popularitou. Ne že by všichni protagonisté byli mediálně neznámí, v den premiéry naopak ti populární převažovali, ale díky výkonům i těch méně okoukaných na to divák brzy zapomněl.

Tvůrci tak nemuseli stavět jen na titulní dvojici Robina (na premiéře 1. září ztvárněného Václavem „Noidem“ Bártou) a Mariany (Lucia Šoralová), ale prostor dostávaly i docela malé role. Z těch větších si padoušského Šerifa vyloženě vychutnal Kamil Střihavka, z epizodní role komorné udělala nasazením nečekaně výraznou postavu Alžběta Stanková, jen Čarodějnici Leony Machálkové by slušela větší uvolněnost a méně urputnosti.

Klasický příběh Robina z Locksley (divadlo bůhvíproč uvádí „počeštěnou“ variantu Loxley) autorka libreta Gabriela Osvaldová obohatila o postavu pohanského boha Herna, dva skřety a vykonstruovaný pokrevní vztah Čarodějnice s Šerifem z Nottinghamu. Dodala mu také proměňující se vývoj vztahu Robina a Mariany, což známý příběh osvěžilo. Režisér Ján Ďurovčík inscenaci pojal jako atraktivní akční podívanou, ve které se tančí, skáče, bojuje a vše je v pohybu tak, že tři hodiny, po které muzikál trvá, připomínají jízdu na horské dráze. Zřejmě i jeho pedantismus stojí za perfektními tanečními výstupy, v nichž excelovala nejen company, ale i většina herců, což jinde rozhodně nebývá zvykem.

Nejslabší složkou muzikálového Robina Hooda jsou překvapivě některé texty písní Osvaldové. Nejenže si neodpustila pověstnou ironii, což ne vždy šlo s romantikou dohromady, ale dost často do historického příběhu vsunula zcela současné výrazy. V pomalých baladách se to obrací proti ní a mnohé verše tahají za uši. Podobné, i když v menší míře, to je i s hudbou Ondřeje Soukupa. Vcelku je barevná, dynamická, skvěle zaranžovaná i dobře nahraná. Přesto se autor neubránil místům, kde patos ne kape, ale teče po litrech, a všech těch keltských harf je až příliš. Naštěstí mnohem častěji vše do sebe dokonale zapadalo, herci i tanečníci předváděli vynikající výkony a skvělé nasazení. A tak ačkoli tomu předem vůbec nic nenasvědčovalo, Robin Hood nechává s lehkostí konkurenční pokusy za sebou o několik koňských délek. A chce-li někdo vyrazit za podobnou zábavou, lepší variantu sotva najde. Přesně takhle totiž má muzikál vypadat.

Antonín Kocábek

 

iDNES.CZ

PRVNÍ DOJMY: Zbojník homosexuál? I to je nový Robin Hood

Robin Hood v Kalichu byl dlouho připravovaný, dlouho očekávaný a navíc nejdražší muzikál v historii divadla. Čekání se vyplatilo. Takhle má muzikál vypadat, těžko v tomhle žánru u nás uvidíte něco lepšího.

Tvůrci postavili příběh podobně jako byl vymyšlený film s Kevinem Costnerem z roku 1991 a využili i postavu pohanského boha Herna, který se zase objevil v hoodovském seriálu z osmdesátých let.

Nejde však o žádné kopírování, autorka textů písní a spoluautorka libreta Gabriela Osvaldová si vyhrála s proměňujícím se vztahem Robina a Marianny, téměř geniálně rozehrála písňový dialog mezi šerifem z Nottinghamu a jeho biskupem a přidala osudové spojení šerifa a jeho čarodejnice, ďábelské našeptávačky.

Z herců a zpěváků vyniká Kamil Střihavka v roli Nottinghama, dokáže vsadit emoci i do pološeptu a kromě dokonalého zpěvu i výborně hraje. Což se nedá říct o hvězdě v roli Robina z Loxley Václavu Noidu Bártovi. Zpívá výborně, tančí tak, že bez problémů stačí celé company a neztrácí při tom dech, umí šermovat a působivě skáče po kládách v Sherwoodu, když má však hrát, tedy prostě jen mluvit s Mariannou, chvílemi ztrácí jistotu i charisma.

Lady Mariannu hrála na středeční veřejné generálce slovenská muzikálová naděje Nela Pocisková. Zpívá tak, že mrazí - což je vlastně možná ten jediný problém celého představení: jakoby jeho hlavním cílem bylo, aby divákovi naskočila husí kůže. Stejně je na tom i Leona Machálková coby čarodejnice, tlačí na pilu a když má zaskřehotat, udělá to tak, že jí není skoro rozumět, jak skřípe.

Pokud jde divák do Kalichu za zábavou, rozhodně nebude zklamaný. Tvůrci místy odlehčují emotivní výstupy obyčejnou srandou, o kterou se starají dva skřeti, jeden hluchý a jeden slepý, kteří se lehce stupidně hašteří. A aby toho nebylo málo, jednoho ze zbojníků vykreslili jako zženštilého a stereotypního homosexuála. To jsou však všechno jen maličkosti.

Robin Hood šlape, hercům to tančí i zpívá výborně, odevzdávají na jevišti maximum. Hrají i kostýmy a scéna, dokonale využitá počínaje hydraulikou posílenými větvemi stromů a provazovými žebříky a konče efektní lanovou dráhou, po níž přijede Robin zachránit Mariannu do Nottinghamu. Klobouk dolů. Tenhle muzikál je zážitek.

Hodnocení: 80 %

Klára Kubíčková

 

MUSICAL –  OPERETA.CZ

Ační love story s happy endem

Na otázku, jaký je nový muzikál Robin Hood, se dá odpovědět jedním slovem: Profesionální. Producent Michal Kocourek měl šťastnou ruku už při výběru tvůrců a inscenátorů. Hudební skladatel Ondřej Soukup s textařkou Gabrielou Osvaldovou jsou sehraným autorským tandemem (Johanka z Arku, Elixír života), přitom však nepodlehli komerčnímu vábení a nevyrábí muzikály jak na běžícím pásu, tedy alespoň prozatím. Trefou do černého pak bylo příslovečně nejen angažování scénografa Martina Černého, ale zejména slovenského choreografa a režiséra Jána Ďurovčíka.

Zbojnická legenda o anglickém lidovém hrdinovi má mnoho podob, forem a překvapivě také několik naprosto odlišných závěrů. Jen zfilmována byla údajně třicetkrát. Muzikál se dějově nejvíce přibližuje k velkofilmu Kevina Reynoldse z roku 1991 s Kevinem Costnerem v hlavní roli. Po temné Johance jej autoři překvapivě zakončili happy endem, považujeme-li tedy svatbu ústřední dvojice za šťastný konec… Děj začíná působivým žalmem Robina nad otcovou smrtí. Návrat ze svaté války mu však přinesl alespoň nového přítele na život a na smrt – Asiata Li, jemuž zachránil život. Před smečkou šerifa z Nottinghamu se společně ukrývají v lese a učí zbojníky okrádat nikoli pocestné, ale bohaté šlechtice. Králova nezkrotná sestřenice Marianna, jejíž ochranu svěřil do Robinových rukou dívčin zemřelý bratr, je unesena šerifem, který chce sňatkem s ní podpořit svůj nárok na anglický trůn. Vzpupnou dívku se snaží získat pomocí nápoje lásky, který si obstará u čarodějnice. Do Sherwoodského lesa vysílá udatné Kelty – zbojníci podléhají přesile a několik z nich je zajato a odsouzeno k smrti. Léčkou se je podaří osvobodit. Šerif zuří. Čarodějnice, z níž se vyklube šerifova matka, radí uspořádat lukostřeleckou soutěž, která jistě zázračného střelce Robina přiláká. A vskutku – objevuje se tajemný stařík s orlím zrakem a neomylnou rukou, v němž šerif odhaluje svého soka. Osud mu však nepřeje a díky Robinovu důvtipu je přemožen a zabit. Lady Marianna konečně pochopí, kdo je jejím pravým ochráncem. Svatební obřad přerušuje příjezd krále, který prohlašuje, že urozená dáma se nemůže provdat za obyčejného zbojníka a pasuje Robina na rytíře…

Už během příprav muzikálu se objevily spekulace, zda Robin Hood nerozšíří řady depresivních, téměř nekoukatelných a tudíž neúspěšných muzikálů typu Němcové nebo Kladiva na čarodějnice. Kdo však zná tvorbu Gábiny Osvaldové, ví, že její humor vychází primárně z textu a přechodem od písní k většímu hudebně dramatickému formátu dosud naštěstí nevyschl, jako v případě Fanánka. Opět si tedy můžeme vychutnat celou plejádu geniálních dialogů a nečekaných slovních hříček, kterým dominují oba duety Šerifa s Čarodějnicí, průpovídky zbojníků a malého Toma, výstupy komorné Kitty a zejména pak textově asi nejvtipnější píseň Šerifa nad omámenou Mariannou. Stoprocentně vyšel i duet Šerifa s Biskupem, ve kterém zpěv střídá nahraný záznam myšlenek. V tomto kontextu se kontroverzní komické postavy dvou lesních skřetů, jakýchsi komentátorů děje, zdají jaksi nadbytečné, byť si podobnými figurami vypomáhá nejeden „vážný“ muzikál. Jejich zprvu roztomilé hádání se postupem času stává otravným, a jak jsem již uvedl, hlavně zbytečným. Do inteligentní nadsázky najednou vstupuje estrádní sranda, která rozdělila hned premiérové publikum na dvě skupiny: Zatímco jedni oceňovali potleskem každou nahozenou repliku, druzí nevěřícně kroutili hlavou. Škoda, že se nezdařilo jejich vstupy alespoň udržet na uzdě tak, jako v případě celkem decentních kreací zženštilého zbojníka.

Hudba Ondřeje Soukupa vedením některých melodických linek v pomalejších písních připomíná Johanku, ovšem v mnohém je nová. Soukup tentokrát na daleko větších plochách uplatňuje inspiraci starou hudbou, zejména keltskou, nechává často zaznívat i dobové nástroje (šalmaj, cistru, keltskou harfu či nejrůznější píšťaly). Od středověkých rytmů ovšem v davových zbojnických scénách často obratně přechází až k tvrdšímu rocku, čímž zároveň zvyšuje jejich dramatickou účinnost. Obecně se skladatel více zaměřil na celkovou hudební kompaktnost a šetřil šlágry. Radiohitem by se možná mohla stát ústřední píseň hlavní dvojice „Až se zblázním“, ale nový „Most přes minulost“ nečekejte. Jen škoda, že se tentokrát v zákulisí nenašel prostor pro alespoň malou kapelu, která by představení přidala říz.

Jak známo, mediálně vstoupil nový muzikál do povědomí veřejnosti díky castingové show Cesta ke slávě. Zásadní otázkou tedy bylo, zda tento, zčásti reklamní kolotoč, skutečně přivane na pražskou muzikálovou scénu nový vítr. Odpověď jsme našli již ve zveřejněném obsazení – kromě Jana Kříže a Martiny Bártové casting poskytl příležitost ještě Radce Pavlovčinové (Čarodějnice), Marii Blahynkové a Michaele Doubravové (Kitty) nebo Viktoru Poláškovi a Petru Novotnému(Much). Režisér Ján Ďurovčík se tedy musel vypořádat s mimořádným přílivem divadelních nováčků, mezi které samozřejmě Jana Kříže a Petra Novotného nepočítám. Naprostá většina z nich ovšem svůj jevištní debut díky Ďurovčíkově vedení zvládla skvěle. Režisérův rukopis, který známe nejen z mnoha muzikálů, ale také třeba z moderně pojaté baletní Kouzelné flétny, je i v Robinovi snadno čitelný. Klade důraz na herecky, až činoherně propracované charaktery, ale zároveň lpí na profesionálním zvládnutí náročných pohybových kreací. Přes nevelký počet účinkujících neuvěřitelně zalidňuje jeviště, sólisté musí tanečně stačit company. Jeho muzikál šlape bez oddechu od začátku do konce. Zdatného spolupracovníka nachází ve scénografovi (Martin Černý), který na poměrně malé ploše kalichovského jeviště vykouzlil dokonalou iluzi Sherwoodského lesa, čarodějnické sluje i temnou atmosféru popraviště. Tradičně slušivé jsou kostýmy ušité podle návrhů Romana Šolce. Jinou otázkou je, zda dokonale padnoucí a nákladné korzetové šaty dam a kožené kalhoty pánů už pomalu nezačínají nudit…

Vedle brilantní režie jsou největší devizou nového muzikálu pěvecké výkony. V Londýně a New Yorku samozřejmost, v Praze spíš příjemné překvapení. Druhé premiéře dominoval pěvecký výkon Jana Kříže v titulní roli, jímž potvrdil, že patří v současnosti k nejtalentovanějším muzikálovým hercům nastupující generace. Ač není zjevově ideálním představitelem Robina, ba není ani drsným rockerem, pro něhož by byly dynamické písně interpretačně snazší, vše dohání herecky. Připočteme-li, jak odlišné role hraje v Plzni a Liberci, docházíme k závěru, že zahraje patrně cokoli. Svou roli Marianny si ovšem zaslouží i Martina Bártová. Pěvecky suverénní byla již během castingu, nicméně tanečně a herecky působila rozpačitě. V muzikálu už je všechno jinak. I když se zatím jevištní zkušeností nemůže vyrovnat Lucii Šoralové a Nele Pociskové, pokroky udělala neuvěřitelné. Zpívá, tančí, šermuje, prvotní nejistota je ta tam.

Další parádní postavou je Šerif z Nottinghamu v podání Martina Pošty. Učebnicový prototyp padoucha toužícího po moci v Poštově podání působí tu děsivě a cynicky, jindy až směšně. Jeho karikaturu věrohodně dokresluje temperamentní Čarodějnice Radky Pavlovčinové, jíž, až na maskování, výtvarník vtiskl spíš podobu atraktivní dominy. Proč ne, když dnes je podobně zobrazována i Ježibaba z Dvořákovy Rusalky… Pověst komické herečky pak naplnila Michaela Doubravová jako komorná Kitty, přesvědčivější v úvodní ztřeštěné poloze, než v tklivých „Lístcích čaje“ v závěru. K excelentním pěveckým výkonům musíme přiřadit vystoupení Petra Opavy (Malý John) a Petra Dopity (Herne a Biskup), pohybovým nadáním překvapil Jan Karásek (Li), jenž se dříve uplatňoval na poli opery. Síla Divadla Kalich je ale také v kvalitní company, což naznačila už Johanka z Arku a Touha.

Robin Hood je muzikálem, na který stojí za to zajít. Drobné nedostatky se jistě najdou, ale vezmeme-li v potaz, že pražská komerční muzikálová scéna postrádá jakékoli dramaturgické vedení, je to kus řemeslně povedený. Ukazuje, že při dobré práci s hercem může být i rytmické mlácení klackem o klacek divadelně účinnější, než nákladné projekce. Dílo nabízí nosné melodie, atraktivní šermířské souboje i vtipné texty. A také to, co má divák nejraději: Akční love story s happy endem.

Vítězslav Sladký

 

MLADÁ FRONTA DNES

Škoda, že vydařený Robin Hood nedokázal humor udržet na uzdě

Nový muzikál v pražském Divadle Kalich, který už prodal patnáct tisíc vstupenek, nabízí hodně. Skvělé zpěváky, tance nebo nápaditou scénu. Jen škoda, že nevynechal dvě rádoby vtipné figurky a vydařené vtipy kosí trapnými.

Vida, že to jde. Po sérii premiér s nevalnými muzikálovými výsledky se mohou fanoušci žánru sesednout k malé oslavě. Robin Hood, jemuž před prázdninami předcházela velká televizní show, která vybrala některé z jeho hlavních představitelů, není špatný kus. Ve středu měl premiéru v pražském Kalichu.

Nejvíc se podobá americkému filmu z roku 1991, v němž si hlavní roli zahrál Kevin Costner. Pro ty, kteří ho neviděli: Robin se vrací ze svaté války po boku Maura, kterému zachránil život. Dozvídá se, že jeho otec byl zabit, když se odmítl připojit k tažení šerifa z Nottinghamu proti králi Richardovi. Muži naleznou útočiště v Sherwoodském lese... a tak dále.

Co by bylo za 100 procent

Za plno věcí si zbojnický muzikál zaslouží hodnocení stoprocentní.

Třeba za scénu Martina Černého. Ta spolu se svícením vytváří nádherné lesní scenerie, dimenzí překonávající malý plácek Kalichu.

Za to, že se zpěváci nebývale aktivně zapojují do tance, zejména Lucia Šoralová coby Marianna, Alžběta Stanková (její komorná), Leona Machálková v roli Čarodějnice nebo Václav Noid Bárta v roli titulní. Tím dávají scénám mimořádný náboj a diváky vtahují do děje. Tanečně jsou vyladěné i šermířské souboje – přiznávají, že tohle není parta, která by roky cvičila s meči a že divadelní prvek vřavě neubere na síle. Půvabnou variantou tanečního šermování je i úvodní vypjaté setkání Marianny a Robina.

Skvěle také vyšel nápad uplatněný v duetu mezi Šerifem z Nottinghamu (Kamil Střihavka) a tamním biskupem (Petr Opava). Muži zpívají a mezitím v duchu konverzaci ze záznamu komentují, rýmy přitom často navazují. Fantazie.

Další plus: skvělí zpěváci. Od úvodního Bártova nářku, když se dozví o otcově smrti, přes company v čele s Jiřím Zonygou (Malý John) až po Lucii Šoralovou, které je role očividně napsaná na tělo a jež se ve vysokých tónech cítí doma podobně jako zbojníci v lese.

Výbornou volbu protagonistů podtrhují Kamil Střihavka či Leona Machálková. Píseň, v níž čarodějnice sděluje Nottinghamovi, že jest jeho matkou, je jedním z vrcholů inscenace. Nejen pěvecky, ale i díky hudbě, která píseň žene do úderných tanečních rytmů.

Autor hudby Ondřej Soukup je ostatně další pilíř zdařilé části inscenace. V baladách je jeho rukopis patrný, ve zbytku maximálně využívá píšťaly a flétny, občas se od středověku hudebně odváže až k současnosti. Škoda, že těch šťavnatých výletů není víc.

Humor vtipný...

A nakonec důvod, proč Robina Hooda milovat i nenávidět: humor.

Toho dobrého je víc, v tom Gabriela Osvaldová (spoluautorka libreta a autorka textů) nezklamala. V textech se pohybuje na hraně vkusu a ironie, ale dokáže ji většinou ustát se ctí. Příkladem budiž část textu, kterou zpívá šerif Marianně poté, co ji omámil nápojem lásky od čarodějnice: Jste prostě trošku zhulená... / Podlamují se kolena? / A svěrač správně nesvírá / Služka tu ráno vytírá / A anžto, tak a protože / teď odnesu vás na lože. / Leč vaše tělo právě není / úplně vhodné ku plození. / Řeknu to – budu decentní / potomky nechci dementní.

Ale vtip není schovaný jen v textech. Když vojáci na příkaz „sundejte je“ zamíří na domnělé ženy na stromě kušemi, Gisburn je upozorní, že je mají sundat rukama. To potěší.

... a humor nevtipný

Jenže ani Hood se neubránil trapnostem. Když se chce Robin dvořit Marianně a jemně kyne rukou na ni zbožně hledícím zbojníkům, aby zmizeli, je to zábavné. Když chce však v rámci toho Malého Johna synek odlákat na borůvky, omluví noční tmu potřebou je zavařovat. To zabolí.

Stejně jako to, že se český muzikál dosud nepoučil z věčně upachtěného modelu dvou komických postaviček. Vizuálně mají svůj půvab – skřeti obalení šiškami a dalším lesním odpadem jako by vypadli z Kukyho, avšak jejich hádky o tom, zda jim je šest set nebo osm set let či opakované narážky na původ ze žaludu a bukvice, to už otravuje. Byť by tahle vsuvka byla nutná na přestavbu scény či převlékání ostatních.

Méně je zkrátka někdy více, jemný scénický humor či ten v textech by k mimořádnému počinu úplně stačil, další pokusy jej znehodnocují. Úvaha při hodnocení je tedy prostá. Škrtnutí trapné dvojice skřetů by ho zvýšilo na osmdesát, revize přetažených vtipů a doladění hereckých projevů na devadesát. A kdyby třeba zmizelo pár zbytečných písní (Lístky čaje), jiné se zkrátily (Opilý mnich) nebo hrál živý orchestr (na který však tady není místo), bylo by to za sto.

Hodnocení: 70 %

Jan Kábrt

 

PRÁVO

S humorem na napínavý příběh

VE STŘEDU MĚL V PRAŽSKÉM DIVADLE KALICH PREMIÉRU MUZIKÁL ROBIN HOOD

Tvůrci muzikálů, knih či filmů o anglickém bojovníkovi proti nespravedlnosti Robinu Hoodovi to mají lehké. Není doloženo, zda vůbec žil, natož co vyváděl. A tak si mohou celý příběh vymyslet, dle libosti zdramatizovat, vsadit jej do období od dvanáctého do čtrnáctého století a svobodně nakládat s morálkou hrdinů.

Libretistka a autorka textů Gábina Osvaldová, její pravá ruka Miroslav D. Mirčev i autor hudby Ondřej Soukup si nabízené tvůrčí svobody užili. Když se vedle Robina hned v první scéně objevil čínský bojovník Li (Bedřich Lévi), který se pak po většinu času posunoval po jevišti ve směšných bojových pózách, bylo zřejmé, že nový muzikál pražského Divadla Kalich Robin Hood historickou pravdu ani rekonstrukci nenese, ba o ně vůbec nestojí.

Navíc je to v zásadě komedie, což je na jednu stranu odvážný přístup k legendě, na stranu druhou autorské tasení zbraní proti sobě samému. Zejména ve druhé půli představení, kdy jde několikrát o život a akt lásky dojemně vrcholí, se humor s napínavým příběhem vysloveně sráží. Pasovalo ji to tak na tu slabší, trochu utahanou.

Osvaldová, Mirčev a režisér Ján Ďurovčík nevyznávají suchý anglický vtip. Jsou naopak česky zemití a často laciní, zejména když Willu Scarletovi přisoudí roli zakukleného homosexuála, což on pak na scéně prokazuje způsobem, jako by to dělali ti nejhorší ochotníci v zapadlé vísce. Nepřítomnost dvou skřetů, kteří se dějem nazdařbůh proplétají, by muzikálu rovněž neublížila. Jejich dialogy jsou monotónní a vždy směřují k hádce, při které oba opustí scénu. Děj to neposunuje ani nepoznamenává.

O co patřičnější je duet šerifa z Nottinghamu a biskupa z Nottinghamu (ve středu je ztvárnili Kamil Střihavka a Petr Opava), ve kterém předtáčky vyzrazují jejich skutečné myšlenky, jež jsou v příkrém rozporu s momentálním činěním.

Motorem je nadšení

Přes výše uvedené výhrady je Robin Hood na české poměry slušné představení. Jsou v něm láska, nenávist, čáry i přátelství, věci tuzemským muzikálům vlastní a diváky žádané. Účinkující je přinášejí s nevídanou chutí, jejich vokální party jsou vesměs skvělé a taneční čísla i choreografie strhující.

Je až škoda, že pódium Divadla Kalich není větší, aby si tanečníci více užili a nemuseli se strachovat o to, jestli při poskocích nesletí do prvních řad nebo nebřinknou hlavou do kulis. Byla by to škoda, protože výtvarník scény Martin Černý odvedl dobrou práci zejména v tom, jak funkční ji vymyslel (univerzální kmeny stromů, využití točny).

Písničky Ondřeje Soukupa jsou typicky muzikálové, neurazí ani nijak zvlášť nenadchnou. Zdařilá je ovšem Mary a Ann, to kvůli průniku keltských názvuků do poprockového základu. Keltské motivy vůbec představení rozradostňují. Patří k nejlepším nápadům, z jakých je uhněteno. Nutné je pochválit sólové zpěváky. Václav „Noid“ Bárta, Kamil Střihavka, Leona Machálková, Petr Opava, Jiří Zonyga i Michal Pleskot byli ve středu při premiéře výteční. Všichni mají ve svém výrazu rockový drajv, který takto předali celému dílu a jednoduchý příběh jím rozpohybovali. Ostatní byli obstojní, vysloveně špatný výkon nepodal nikdo.

Robin Hood se povedl na sedmdesát procent. Ve zdejším muzikálovém prostředí je to dost, pročež lze očekávat, že se bude hrát dlouhou dobu a potleskem bude vždy po zásluze odměněn.

Dít se tak bude do okamžiku, než se pro herce, tanečníky a zpěváky stane účinkování v něm rutinou. Nadšení, se kterým k premiéře přistoupili, totiž tvořilo dobrých deset procent z pozitiv.

Jaroslav Špulák

 

LIDOVÉ NOVINY

Robin Hood sviští na kladce

Muzikál Robin Hood měl reklamu jako žádný jiný domácí kus. Patnáct tisíc prodaných vstupenek mluví za vše. A umělecky? I když patří k té lepší části domácí produkce, žádné nové možnosti muzikálové komerce nepřináší a zůstává vězet v obvyklých stylových a hudebních schématech.

V každém případě jsou na novém muzikálu vidět letité zkušenosti a inteligentní přístup tvůrčího tandemu Osvaldová – Soukup. Jejich vklad do domácí muzikálové tvorby a dnes už i zřetelný styl, je nepřehlédnutelný.

Libreto je svižně napsané, nepostrádá cit pro dramatické situace, texty písní potěší originálními verši a neotřelými obraty i drsnějším humorem. Ne vždy ale tato „programová šťavnatost“ vyzní tak, jak si autorka představovala. Například zbojníkovi muži čekající na popravu pějí: „Kdopak je rytíř bez bázně a hany, který v den své smrti není podělaný“. Osvaldová se ráda pohybuje na hraně ironie, která ji ale občas zradí a vyzní úplně jinak, přímočaře, neřku-li hloupě. Příkladů by v novém muzikálu bylo víc.

Strach z prázdného jeviště Děj, který si leccos vypůjčil ze scénáře amerického snímku z roku 1991, je stará dobrá pohádka o střetu dobra a zla. Odehrává v tajemném lese, kde panují kouzla, potulují se skřítkové, lesní bůh, a když někdo zemře, zase ožije. Nechybí tu ani čarodějnice, z níž se vyklube ambiciózní matka hlavního zloducha. Vypadá to, že jediný důvod, proč byl Robin Hood převeden do muzikálové podoby, je ten, že by to se všemi tajemnými proprietami v černém lese mohlo efektně vyjít. Nastudování je důkazem této „dramaturgické úvahy“, tolik stálého vzruchu a lidnatých skrumáží na jevišti se hned tak nevidí. Padají klády, přesouvají se kašírované kamenné kvádry, herci prosviští na kladce nad hlavami diváků. Postavy mají stálé nutkání prát se, mlátit někoho po hlavě nebo jen zkoušet hmaty z bojových umění. Je však třeba říct, že scénograf Martin Černý a light designér Pavel Dautovský dokázali nemožné – na malé ploše vytvořili monumentálně působící akční scenérii.

Prostě režisér a choreograf Ján Ďurovčík všechno vsadil na akci a pohyb, skoro to vypadá, že trpí úchylkou zvanou horror vacui a nesnese, aby malé jeviště Kalichu bylo chvíli prázdné – bez bitek, soubojů, tanců a merend všeho druhu. Škoda, protože těch pár činoherně rozehraných čísel má nápad a švih. Tady hraje prim Michal Pleskot v sympatické komediální stylizaci – jeho obžerný bonviván Mnich Tuck se vyznačuje příjemnou hereckou nápaditostí i dobrou pěveckou úrovní. Totéž se dá říct i o glosujícím duu Nasleplý skřet (Petr Pečený) a Nahluchlý skřet (Ivan Vodochodský), kterému Osvaldová napsala vtipné předscény podle starého osvědčeného mustru. Dobře vyšel i duet Šerifa z Nottinghamu s Biskupem rozložený do roviny skutečného dialogu a vnitřních monologů.

Velice příjemným překvapením je i Václav Noid Bárta v titulní roli zbojníka ze Sherwoodu. Je nadán přirozenou komediálností, na jevišti existuje autenticky a svobodně, kromě toho slušně zpívá a umí se pohybovat. Je autodidakt, ale má cosi nedefinovatelného, a to cosi jej k pobytu na jevišti opravňuje, je to snad kus živočišnosti, temperament, uvolněnost. Tedy nejen sex appeal. Naproti tomu zkušený Kamil Střihavka v roli Šerifa z Nottinghamu vyjma zmíněného duetu působí toporně, a tentokrát nemá ani žádné zajímavé party, aby se mohl blýsknout pěvecky. Leona Machálková jako jeho nejbližší „spolupracovnice“ čarodějnice se od začátku snažila, seč mohla, aby postavě s divokým vývojem dodala opodstatnění, což se jí kupodivu nakonec podařilo.

Ondřej Soukup ve svém hudebním zpracování šikovně využívá keltské motivy, ale celkově jeho hudba působí až monotónně, malou nápaditost dohání důrazem na rytmus a tempo. To je dobře patrné u sborové finálovky před závěrem první části – divoké vydupávání rytmu doprovázené „živočišnou“ choreografií diváci přijímají velice vděčně. Stejně jako přeexponovaný zvuk zaplňující občas až nesnesitelně komorní prostor Divadla Kalich.

Navzdory velké snaze po novém hudebním přečtení romanticko-dobrodružného tématu a využití originálních nástrojů včetně keltské harfy, flétny a píšťal je tu skutečné melodické invence pomálu, což je u muzikálu, který chytlavé, nebo ještě lépe „vlezlé fláky“ potřebuje jako sůl, přece jenom na pováženou. Johanka z Arku se Soukupovi povedla lépe, tam hudba dodávala emoci, zatímco tady se ji snaží vyrábět.

Tvůrčí tým muzikálu nejen na základě televizní castingové show neváhal obsadit nové tváře. Je to jistě sympatická snaha, ale má své limity. Například oslavovaný talent Nela Pocisková (Lady Marianna) je celkově nevýrazná, se špatnou dikcí, v hereckých situacích byla bezradná a doslova se vytrácela. I Marii Blahynkové (Komorná Kitty) herecká nezkušenost značně komplikovala život, takže se celkem logicky uchýlila k přehrávání.

Jana Machalická

 

MUSICAL.CZ

"Robin Hood" - Velký muzikál na malé scéně (obsáhlá recenze muzikálu)

Dlouho očekávaný muzikál Ondřeje Soukupa a Gabriely Osvaldové "Robin Hood" v režii Jána Ďurovčíka se již představil prvním divákům. Divadlu Kalich se podařilo na malém jevišti vytvořit velkou efektní show, která nabízí plnohodnotný muzikálový zážitek, který v současnosti patří k české špičce. Byli jsme pozváni na všechna tři premiérová představení a máme pro vás komplexní recenzi a srovnání všech alternací (kromě jedné výjimky).

Jan Kříz a Martina Bártová

"Nikdy na to odpoledne nezapomenu. Seděli jsme s Gábinou a Ondrou u nás v divadle a nezávazně jsme hovořili na téma, jakým novým projektem navážeme na Johanku z Arku," popisuje vznik prvotního nápadu na muzikál "Robin Hood" producent Michal Kocourek. Ve spolupráci s Televizí Prima pak vznikl ambiciózní projekt tzv. "castingové show", ve kterém dle zahraničního modelu vybírají diváci v přímém přenosu představitele hlavní role z přihlášených amatérů či poloprofesionálů, kteří se chtějí uplatnit na české scéně. Castingová show "Robin Hood - Cesta ke slávě" sice dle sledovanosti příliš neuspěla, ale objevila mnoho talentů, které se také objevují v muzikálu. Vítězi se stali Jan Kříž (Robin) a Martina Bártová (Mariana).

I tímto projektem ještě více vzrostlo očekávání samotného muzikálu. 31.8.2010 se dočkali první diváci na slavnostní předpremiéře a následující dva dny 1. a 2.9.2010 se pak muzikál představil hostům na oficiálních premiérách."Robin Hood" není přímou adaptací žádné knižní ani filmové předlohy, autoři scénáře Gabriela Osvaldová a Miroslav D. Mirčev skládali děj z různých zdrojů a zapojili i vlastní fantazii tak, aby byla známá (a různě interpretovaná) legenda co nejlépe adaptována pro hudební divadlo.

Nela Pocisková

Robin z Loxley se vrací z válečného tažení krále Richarda Lví srdce zpět domů, kam ho doprovází jeho exotický společník Li. Zjistí, že přišel přičiněním proradného šerifa z Nottighamu (který se spolčil nejen s biskupem, ale také s ohavnou zlou čarodějnicí) o rodinu i veškerý majetek. Uchyluje se tedy do nedalekých sherwoodských hvozdů a s dalšími uprchlíky chystá pomstu. Setkává se také s lady Marianou, která nejdříve nerada přijímá Robinovu nabídku na ochranu, protože si jí chce šerif za každou cenu vzít za ženu. Poté se však do sebe bláznivě zamilují. Jak dopadne pomsta zbojníků a podaří se šerifovi získat Marianu pomocí nápoje lásky od čarodějnice? A co je vlastně ta čarodějnice zač? Na tyto otázky vám odpoví již samotné představení.

Ačkoliv je základní kostra příběhu napínavá a poutavá, tak scénář společně s dramaturgií celého představení je asi největším problémem muzikálu. Osvaldová s Mirčevem ve snaze zlehčení dramatického děje připsali několik komických postav, kterým kraluje komické skřetí duo a směle je doplňuje opilecký mnich Tuck. Asi není nutné zmiňovat, že tyto postavy jsou v muzikálu zcela zbytečně a jejich výstupy jsou ve většině případů trapné. Zatímco se většina autorů snaží konec co nejvíce vygradovat a v závěru zakončit finálovou písní, tak "Robin Hood" pokračuje téměř 20 minut po uzavření hlavního děje. Zcela nesmyslně pak přichází skřetí píseň i přeplácaná veselka s příchodem krále a dalším výstupem skřetů. Písně jsou v muzikálu dosti nerovnoměrně rozloženy, většina hitů je obsažená v první půli a v té druhé jsou spíše instrumentálky, bojové scény a činoherní výstupy až ke konci opět přicházejí hity. Navíc Marianě nějak autoři zapomněli napsat pořádnou muzikálovou árii. Muzikál trvá přes tři hodiny a efektními škrty ve scénáři by se dal velice dobře zkrátit a poupravit. Jistě by jeho umělecká hodnota bez skřetů nijak neklesla, spíše naopak.

Zdeněk Podhůrský

Pokud se Osvaldové (ve spolupráci s Mirčevem) nepovedl scénář, tak o to více se jí podařily texty písní, které opět oplývají originalitou, možná někdy až tak velkou, že diváci žasnou. V muzikálu bezostyšně zazní i odvážné verše jako "Jste prostě trošku zhulená, podlamují se kolena. A svěrač správně nesvírá, služka tu ráno vytírá" nebo "Řeknu to, budu decentní, potomky nechci dementní." Všechny podobné fráze však nepůsobí vulgárně a jsou zcela v rámci představení. Píseň "Ten javor" je pak zase ukázkovým příkladem lyričnosti. Vynikající částí je duet šerifa a biskupa, který kombinuje klasický dialog s jejich vnitřními myšlenkami, které jsou pouštěny z playbacku. Osvaldová tedy opět předvedla svůj mistrovský um a precizně si pohrála se slovíčky. O to více zamrzí, že je podepsána pod průměrným scénářem.

Jedním z největších kladů muzikálu je bezpochyby hudba Ondřeje Soukupa. Dalo by se říci, že co jedna píseň z muzikálu, to jeden hudební skvost. Díky použití rozličných instrumentů (např. keltská harfa) zní hudba dobově a zaručeně vás vtáhne do děje. Písně jsou rytmické a melodie snadno zapamatovatelné. Ať již dynamická ústřední píseň zbojníků "Hu ha" (známá jako znělka castingové show), dramatická Robinova árie "Bla, bla a tak dál", nebo duet "Pravda je vřed", vše zaujme na první poslech, donutí vás zakoupit CD a ihned po návratu z divadla ho vložit do přehrávače. Nejlepší píseň dle našeho názoru je Robinova závěrečná píseň "Poprat se s tmou" (tedy především v podání Václava Noida Bárty), zamrazí také při rockově laděné písni "Pomsta bude sladká". Naopak nejméně se nám líbila Tuckova píseň "Jsem tichý jak myška" a árie Mariany "Ten javor" je příliš dlouhý a lehce uspávající. Celkově však Soukup napsal jednu z nejlepších českých muzikálových hudeb, kterou překonává i svou dřívější "Johanku z Arku" (jistě by se však našly pasáže, které dosti "Johanku" hudebně připomínají). Hudbě pomáhá také skvělý zvuk, který však možná bude vadit lidem, kteří mají raději méně hlasité produkce.

Martin Pošta a Radka Pavlovčinová

Režie, choreografie i světelného designu se ujal slovenský režisér

Ján Ďurovčík, který je známý svými vysokými nároky, ale také jsou jeho díla považována za velice kvalitní a profesionální. V pražských muzikálech jsme často zvyklí na nulovou režii typu "jdi támhle a tvař se smutně", což pak dopadá na celkovou kvalitu muzikálu. To, co se podařilo Ďurovčíkovi na malém jevišti Divadla Kalich s českými hvězdami šoubyznysu je neuvěřitelné. Téměř všichni získali dobrý herecký výraz, při zpívání skutečně vyjadřují emoce a navíc ještě roztančil i takové umělce, jako je Jiří Zonyga nebo Václav Noid Bárta, od kterých bychom to rozhodně nečekali. Nadprůměrná je práce s prostorem a především pak se světly. Nasvícení je skutečně excelentní a efektní. Dokonale sladěné choreografie jsou jistě výsledkem úmorné práce plné potu, ale ten výsledek za to stojí. A i mě jako diváka dokáže dojmout několika minutový obrovský potlesk po velice náročné taneční scéně "Mary a Ann", která je vrcholem první půlky. Ďurovčík své pověsti dostál a vytáhl ze všech účinkujících to nejlepší a jednoznačně je režijně i tanečně "Robin Hood" nejlepším pražským muzikálem.

Výtvarně se "Hood" také povedl, scéna Martina Černého poskytuje jak prostor pro velká taneční čísla, tak dostatek různých vyvýšenin pro skotačení zbojníků. Skutečně si připadáte jak uprostřed hustého lesa nebo na popravišti nebo zase v hodovní síni šerifa, a to jen díky drobným změnám. Někdy však přestavby trvají poněkud déle, především v začátku první půle. Kostýmy Romana Šolce jsou opět kvalitní a vizuálně líbivé, na druhou stranu je znatelný rukopis, například skřeti jsou velice podobní svým skřetím kolegům z "Kladiva na čarodějnice".

Jan Kříž, Bedřich Lévi

Velká pochvala také musí poputovat na účet Petra Nůska, který je zodpovědný za choreografie bojů a šermy. Bojové scény jsou skutečně vynikající a zápas s Kelty na začátku druhé půle je tou největší a nejpovedenější bojovou scénou, kterou jsem kdy v muzikálu viděl. Vše je dokonale sladěné, meče třískají plnou silou o štíty a je až neuvěřitelné, že se na představení nikdo zatím nezranil (Ján Jackuliak to bohužel "schytal" hned na zkouškách).

Shrňme tedy muzikál "Robin Hood" bez výkonů - excelentní hudba, povedené originální texty, vynikající režie, choreografie, výprava a nasvícení. Scénář však všem lidem z tvůrčího týmu trochu podkopává nohy a přináší do muzikálu "vtipné" výstupy skřetů. Chybí také dramaturgie představení, celé to pak vrcholí nepovedeným koncem. Škoda toho scénáře, škoda skřetů, mohlo to být pak téměř bezchybné.

Porovnání alternací rolí v muzikálu Robin Hood

V druhé části recenze zhodnotíme výkony všech účinkujících, které jsme při prvních třech premiérových představeních viděli.

Václav Noid Bárta

V hlavní roli Robina Hooda exceluje Václav Noid Bárta, který je typově přesný a role mu dokonale sedí přímo na tělo. Jeho barevný hlas dělá z každé písně unikát, zapojil také herectví a rozšířil své výrazové prostředky. Překvapivě skvěle zvládal také taneční části. Nemáme moc co dodat, je vynikající! Vítěz castingové show Jan Kříž ničím nepřekvapil. Jeho největším problémem je, že na jevišti je za herce hrajícího Robina Hooda, kdežto Noid jím na první pohled je. Křížovi se dá uvěřit vzhled, ale jeho zpěv však je příliš jemný na takovou roli a snahy o zdrsnění či chraplák nedopadají dobře. Tanečně je bezchybný, herectví je také precizní, ale zkrátka to není "ono". Dojem pak ještě kazí píseň "Poprat se s tmou", která v jeho podání ztrácí své kouzlo a v závěrečných vysokých pasážích se trápí i pěvecky. Možná, že kdyby neexistovalo porovnání s Noidem, tak Kříž uspěje více, ale takto byl jednoznačně převálcován. Třetí Robin Ján Jackuliak kvůli svému zranění nastoupí do muzikálu až v půlce září.

Mariany

Mariany mají nelehký úděl. Nemají žádnou píseň, ve které by se mohly pořádně projevit a celý jejich výkon pak staví spíše na herectví. A to má jednoznačně nejlepší Nela Pocisková, které uvěříte každé slovo a její výraz je výborný. To se projevuje i při zpívání, protože slova mění na skutečné emoce. Vizuálně také vypadá jako nejpřesnější rozmazlená lady, ale když přijde na věc, tak dokáže popadnout meč a řádně se s ním ohánět. Tanečně je přirozená a nejpohyblivější. Jediným záporem je ještě místy znatelný slovenský přízvuk. Pokud bychom vzali měřítko, jak moc jsme byli nadšení z Pociskové a obrátili ho, tak přesně tak nás zklamala Lucia Šoralová. Pěvecky sice byla jistá a je vidět, že part byl psaný pro ni na tělo, ale bohužel na premiéře měla nulový výraz, žádné emoce. Možná to udělala nervozita, ale skutečně jen odříkávala svůj text s tím svým stále stejným výrazem. Ať je to Agnes, Ofélie nebo Martina z Kudykamu, stále vše stejné. Tanečnice z ní také bohužel nebude. Na závěr si záměrně necháváme Martinu Bártovou, vítězku castingové show, které jsme se velice obávali. Na druhé premiéře však přišel šok, protože Bártová byla pěvecky i tanečně naprosto vynikající. Herecky se také velice snažila, oproti výkonům na press show to mělo emoce a šťávu, i když je vidět, že potřebuje ještě nějakou tu praxi a není si na jevišti příliš jistá. Zbavit by se především měla koncertního pokyvování hlavy a místy křečovitého výrazu. Celkově však pokořila svou zkušenější kolegyni Šoralovou a má dobře vykročeno.

Kamil Střihavka a Leona Machálková

Hlavní záporák šerif z Nottinghamu je úžasná role, která skýtá možnost řádně se na jevišti předvést. Kamil Střihavka si svou první čistě zápornou roli náležitě užívá, jeho promluvy k Marianě skutečně působí dosti slizky, chování je nelidské, ale někdy se výrazově snaží tak moc, že je to už trochu úsměvné. Pěvecky je dobrý, ale v nižších polohách občas nezní nejlépe. Martin Pošta se po nepovedeném Garcíovi v "Carmen" předvedl v tom nejlepším světle. Pěvecký part mu sedí mnohem více než Střihavkovi, dokonce se zlepšil i jeho herecký výraz. Ale pořád nepůsobí tak zle jako Střihavka. Tato role je tedy spíš o osobních preferencích každého diváka, nelze jasně určit, který z nich je lepší. Ani jeden však nezklame!

Šerifovou pravou rukou je čarodějnice, kterou si velice užívá Leona Machálková. Je radost vidět, že si i v dnešní komerční době mohou i největší hvězdy svou roli skutečně užít. Pak ty výkony také náležitě vypadají. Machálková skvěle hraje, tančí i zpívá. Bohužel však v rámci čarodějnického pitvoření sklouzne k nepříjemnému vřískání, a to i při zpěvu. Kdyby se jenom trošku krotila, tak by to bylo skvělé. Její alternantkou je objev z castingové show Radka Pavlovčinová, jejíž čarodějnice je opravdu naprosto bez chyby. Je to její první role a hned je to obrovský sukces. Pěvecky suverénní, skvělá tanečně a herecký výraz je naprosto dokonalý. Takto má vypadat herecký výkon od srdce s maximální dávkou profesionality.

Jiří Zonyga, Zdeněk Podhůrský, Lukáš Kantor

Asiat Li je poněkud zvláštní role, která si jistě najde své odpůrce, protože v sherwoodském lese působí jako pěst na oko. Bedřich Lévi ztvárňuje Liho opravdu uvěřitelně, krásně komolí slova a hlavně je pohybově skvělý. Jan Karásek taktéž překvapil, ale především pohybově je o trochu horší než jeho kolega. Pěvecky jsou oba dobří. V této roli také nemůžete narazit na špatnou alternaci.

Malý John v podání Jiřího Zonygy dokáže zaujmout a jeho emoční píseň "Kdopak je rytíř" je skutečně skvělá. Zonyga není žádný velký herec, ale dokáže do zpěvu vložit emoce, navíc typově je role pro něj jako ušitá. Petr Opava se do role nehodí spíše typově, pěvecky i herecky je dobrý, ale takto si vedoucího zbojníků těžko může někdo představovat. Ve své druhé roli Biskupa z Nottinghamu / Herna je však excelentní. Zde se alternuje s Petrem Dopitou, který působil zcela neutrálně. Nenadchne ani neurazí.

Jan Kříž a Nela Pocisková

Antotnín Moravec hraje dvojroli Guye z Gisburnu / Nahluchlého skřeta a představuje se ve vynikající herecké kondici. V jeden okamžik dokáže výborně ztvárnit poskoka šerifa a za pár vteřin vchází na jeviště jako infantilní hluchý skřet. Pěvecky je také dobrý, ale jeho role je především o herectví, a v tom je mistrem. Zdeněk Podhůrský se snaží opravdu usilovně, ale stále je to o ničem. Chladný výkon s pokusem zaujmout hereckými kreacemi i civilním projevem na diváky nemůže platit. Nasleplý skřet Petr Pečený je v rámci své role dobrý, v páru s Moravcem jejich výstupy mají alespoň dobrou hereckou úroveň a dá se zasmát jejich výrazovým prostředkům. Richard Tesařík není hercem, nikdy nebude a kdo ví, jestli se jím chce někdy stát. Všechny role jsou stejné a v žádné nehraje. Jako Franta Strouhal v "Touze" je dobrý, protože jeho civilní vystupování se tam přesně hodí, ale Franta Strouhal navlečený ve skřetím oblečku nefunguje. Ivan Vodochodský prakticky to samé, v programu se píše, že se herectví věnuje jako koníčku. Ale ve velkém komerčním titulu? S vařečkou v ruce byl možná prima, ale v muzikálech nám to stále příliš nevoní.

Michaela Doubravová, Lucia Šoralová a Jan Kříž

Jako Komorná Kitty exceluje překvapivě Marie Blahynková, která absolutně bez žádných zkušeností vystřihla skvělý přirozený výkon, který pobaví. Směle jí konkurují Michaela Doubravová a Alžběta Stanková, někdy však mají sklon k lehkému přehrávání či pitvoření. Ano, charakter role to umožňuje, ale preferujeme čistý výkon Blahynkové. Pěvecky jsou na tom všechny stejně dobře. Mnicha Tucka skvěle ztvárňují Henrich Šiška a Michal Pleskot, tam asi není co dodat. Filip Gröger exceluje jako lehce přihřátý zbojník Will, jeho herecké kreace obdivujeme již od "Touhy" a tato role opět dokazuje, že je skvělým komikem i tanečníkem. Lukáš Kantor působí na jevišti více roztomile, ale herecky je lepší Gröger, od kterého také vtipy vyzní více... vtipně. V dalších rolích můžete vidět Petra Šudomu, Oldřicha Smysla, Petra Novotného, Viktora Poláška, Petra Koláře nebo Vojtěcha Vlasáka. V tanečních ženských rolích se alternují Zuzana Pokorná, Zuzana Heréniyová, Linda Huňáčková, Linda Hloušková, Anna Dvořáková a Daniela Lebedová. Všichni členové company jsou bez výjimky skvělí a klaním se před jejich provedením náročných choreografií. Kristián Pokorný je v dětské roli Toma (Zajíce) vynikající.

Petr Opava

Obsazení lze tedy hodnotit celkově kladně, Václav Noid Bárta kraluje celému obsazení, největším zádrhelem je obsazení již scénáristicky zpackaných skřetů, díky za výjimky v podobě Antonína Moravce a Petra Pečeného. Vynikající je company, i všechny alternace záporného dua šerif - čarodějnice.

Celkově lze muzikál rozhodně doporučit, patří k tomu nejlepšímu, co lze v Praze vidět. Ještě jednou vyzdvihujeme práci Ondřeje Soukupa, Jána Ďurovčíka a texty Gabriely Osvaldové. Škoda toho scénáře, kterého se měl ujmout někdo více zkušený a bez snahy pobavit za každou cenu lacinými vtípky typu "Já nic slyším a já zase hovno vidim". Pokud i nadále bude takto stoupat kvalita komerčních pražských muzikálů, tak se máme na co těšit...

Na představení doporučujeme zakoupit kvalitní CD, jehož recenzi připravujeme. Vstupenky lze zakoupit v síti Ticket Art.

Pavel Košatka

 

MUSICALNET.CZ

Roobin Hood vyrazil na svou hvězdnou dráhu

Ve středu 1. září 2010 začala nejen škola, ale nastal také čas pro dlouho očekávanou a avizovanou premiéru muzikálu „Robin Hood“, hudebního skladatele Ondřeje Soukupa, textařky a libretistky Gábiny Osvaldové a choreografa a režiséra Jána Ďurovčíka. Hořící louče, otýpky slámy a kostlivec v zavěšené kleci na nádvoří Divadla Kalich nenechaly příchozí návštěvníky na pochybách, že vstupují do dob dávno minulých, s pohádkovou a trochu tajemnou atmosférou.

Do posledního místečka zaplněné hlediště vtáhly do děje hned první tóny muzikálu. Ondřej Soukup totiž použil keltskou harfu, která hudbu tohoto díla velmi pozvedla a dobarvila. Celkově protože působí Soukupova hudba opravdu skvěle. Jen jsem se místy nemohla ubránit podezření, že mi některé pasáže hodně připomínaly úryvky písní z Johanky z Arku. Těžko určit, kde je hranice mezi osobitým rukopisem a kopírováním sebe sama.

Gábina Osvaldová napsala výborné texty k písním, občas až s překvapivě odvážným výrazivem, občas velmi vtipné. Za skvělými texty ovšem nepatrně pokulhává samotný scénář, zvláště v první půlce představení. A tak metitím, co se mi hlavou honily úvahy o tom, za kterého tažení Richarda Lvího srdce mohl Robin přijít ke svému Asiatovi Li, zatímco doma jeho vesnice lehala popelem, na scéně se objevily jak blesk s nebe dvě podivné postavičky, které se neustále o něco hádaly.

To, že se jedná o Skřety, jsem si přečetla předem v programu. Že to jsou postavy viditelné pouze pro diváky a že svými rádoby vtipnými vstupy mají plnit funkci jakýchsi spojovacích momentů mezi převleky herců a přestavbami dekorací, divákovi dochází až postupně během představení. Ačkoli jejich propracované, nápadité kostýmy a nakonec i závěrečná pointa jejich dramaturgické linie vyznívají celkem pozitivně, v první polovině představení jsem byla ze Skřetů poněkud v rozpacích. Možná to bylo premiérovou trémou nebo jen ne zcela přesvědčivými hereckými výkony Ivana Vodochodského a Zdeňka Podhůrského. Ostatně na druhé premiéře o den později mne v tomto dojmu ubezpečil brilantní Antonín Moravec, v jehož podání byl Hluchý skřet roztomilý a pro mne „doslova k sežrání“.

Pod scénářem je kromě Gábiny Osvaldové podepsaný ještě druhý libretista Miroslav D. Mirčev, a těžko říci, kdo z nich má tyto drobné nedostatky v dramaturgii na svědomí. Jinak má představení rychlý spád, stále se na scéně něco děje, bojové scény střídají písničky i vtipné dialogy. Divák se ani chvíli nenudí. Malou výtku bych měla opět k závěru představení. Člověk by čekal, že děj skončí svatbou Robina a Mariany, ale není tomu tak. Představení běží dál ještě dobrých 15 minut a druhá markantní tečka stejného kalibru jako je svatba prostě nepřichází. Ale jsme v pohádce, tak drobné nelogičnosti autorům odpusťme. Aspoň může divák cestou z divadla domů přemýšlet, co tím chtěl básník říci.

Co mě v představení uchvátilo na první pohled, a jistě jsem nebyla sama, to jsou skvělé dekorace. Scéna Martina Černého je nejen krásná na pohled, dojem sherwoodského lesa je dokonalý, ale je i výborně promyšlená a hlavně funkční. Jednotlivé větve stromů se co chvíli vyklápějí z kmenů a v mžiku vytvářejí rampy pro tanečníky nebo se proměňují v lavičku, kde se může odehrát další scéna. Hojně je také využíváno točny, na které přijíždějí a odjíždějí menhiry a další části dekorací včetně zpěváků a company. Celkový dojem podtrhne důmyslné osvětlení, zvláště zadní prosvícení lesa dodává malému jevišti Divadla Kalich optickou hloubku a tajemnost.

Samostatnou kapitolou jsou kostýmy Romana Šolce, který si s nimi opravdu vyhrál a pustil svou fantazii na plné obrátky. Jenom Mariana se v inscenaci sedmkrát převléká a jednotlivé šaty jsou tak nádherné, že je až škoda, že se některé z nich na scéně jen sotva mihnou. Korunou krásy jsou jednoznačně Mariiny svatební šaty v závěru představení. Naproti tomu Robin si po celé představení vystačí s jediným kostýmem, na kterém se také rozhodně nešetřilo. Velmi výstižně dotváří charakteristiku hlavní postavy, a navíc je jistě i praktický. Robin má totiž v představení pohybu, tance i bojových scén více než dost. Ve výčtu nemohu vynechat kostýmy šerifa a čarodějnice, u té je celkový dojem dotvořen ještě vynikající maskou a líčením. Za zmínku stojí kostýmy Skřetů, u nich výtvarník skutečně popustil uzdu své fantazie naplno. Jejich kostýmy dokonale podtrhují podstatu obou figur, jejich hravost a pohádkovost.

K úspěchu celého představení nemalou měrou přispěl režisér a choreograf Ján Ďurovčík. Všichni účinkující se předvedli ve velmi náročných tanečních číslech i bojových scénách, které s herci nacvičil odborný poradce a zbraňový designér Petr Nůsek. Ján Ďurovčík odvedl špičkovou práci, podařilo se mu roztančit Václava Noida Bártu nebo dokonce i Jiřího Zonygu!

Hlavní role v první premiéře ztvárnili Václav Noid Bárta a Lucia Šoralová. Role jim seděly, bylo znát, že jsou jim šité přímo na míru. Noidova barva hlasu v roli Robina vynikala hlavně ve vypjatých scénách. Naopak v lyrických pasážích předvedl, že ani něha mu není cizí a že citlivě zvládá i tyto polohy. A to jak pěvecky, tak i herecky. Zkrátka Robin drsňák s něžnou duší, jak má být. Co mě u Noida velmi mile překvapilo, byl i jeho taneční výkon. Zvládnout náročnou taneční choreografii a ještě u toho naplno zpívat, byl úkol nelehký, ale Noid vše zvládl s lehkostí a bravurností profesionála. U mě za jedna s hvězdičkou!

Ani Lucia Šoralová jako Mariana rozhodně nezklamala, a to jak svým pěveckým výkonem, tak překvapila i svým výkonem tanečním. Jak se sama vyjádřila v jednom z rozhovorů, které jsem s ní v průběhu zkoušek dělala, náročná choreografie tanečních i bojových scén pro ni byla něčím zcela novým a velkou výzvou, a nutno dodat, že se obojího zhostila se ctí. U Mariany jsem však měla pocit, že na hlavní roli by měla dostat větší prostor. Jedna sólová píseň, i když velmi krásná „Ten javor“, se mi zdála přeci jenom trochu málo.

Kontrastem k hlavním aktérům byla záporná dvojice šerifa z Nottighamu a tajemné čarodějnice. Šerif Kamila Střihavky je první záporná role v jeho kariéře a nutno říci, že si ji patřičně užíval a vychutnával. Zloducha podal brilantně po všech stránkách, s vtipem a nadhledem zkušeného profesionála. Ani jeho partnerka čarodějnice, v podání Leony Machálkové, za ním nezůstávala o nic pozadu a společně vykreslili věrohodnou podobu podlosti a zla. V muzikálu mají dva společné duety, jeden lepší než druhý. Jen u Leony jsem měla místy pocit, že se do role vžívá až příliš a trochu přehrává komickou polohu až na hranici směšnosti. Ale pokud to bylo záměrem režie, proč ne.

Pojďme k vedlejším figurám. Samostatnou kapitolou je pro mne trochu nepochopitelná role Asiata Li, v podání Bedřicha Léviho. Tato figura mi v celkové dramaturgii nějak vybočovala z řady a nejsem přesvědčená o tom, že byla v ději v této podobě až tak nutná. Když pominu tuto dramaturgickou vsuvku, pak ovšem hereckému výkonu Bedřicha Léviho nelze nic vytknout. Jako Asiat byl věrohodný, brilantní byly jak bojové scény, tak i citlivá poloha v písni o stesku po domově.

Komorná lady Mariany v podání Alžběty Stankové je milá, pěkně zazpívaná. Plní v ději spíše komickou roli, ale dostala šanci i pro lyrickou pasáž s Asiatem Li. Mile mě překvapil i její taneční výkon, Betka Stanková s přehledem stačila po všech stránkách hlavním představitelům a celé company.

Za zmínku jistě stojí role biskupa v podání Petra Opavy. Zaujal mě biskupův duet se šerifem v podání Kamila Střihavky, kde Gábina Osvaldová bravurně zvládla dialog obou postav, prokládaný komentáři, co si o tom oba skutečně myslí, odehrávajícími se pouze v myslích obou aktérů. Vynikající a originální nápad, který vyzněl velmi vtipně. Ve výčtu postav nemohu vynechat ani Michala Pleskota, který v roli opileckého mnicha vyvolával úsměvy ve tvářích diváků pokaždé, kdy se objevil.

Ačkoli Jiří Zonyga nepatří ke zpěvákům, které bych vyhledávala, v muzikálu Robin Hood mě mile v roli Malého Johna překvapil hereckým rejstříkem, který bych od něj nikdy nečekala. A co mě překvapilo nejvíce, Zonyga v muzikálu dokonce i tančí a kupodivu stačí i tempu celé company, aniž by za nimi nějak zaostával. Takže klobouk dolů, budu si muset opravit svůj názor. Jeho muzikálového synka Toma – Zajíce ztvárni zpět...

}

Copyright © 2012 Divadlo Kalich. Všechna práva vyhrazena.

Instagram
Powered by Picabo Webadmin 2010.